(autorem je student chemické průmyslovky)
Když jsem onehdy kamarádovi řekl, že chci na chemickou průmyslovku, zděsil se. ,,Si normální? Chemii studujou jenom ty nejvěčí kreténi a šílenci! Tam bych nevlez' za nic na světě!" Jsou tomu už tři roky. Během oné doby jsem se přesvědčil, že lidé se zájmem o chemii nejsou kreténi - a šílenci pouze někteří, ale v dobrém slova smyslu. Neboť šilenec je každý, kdo propadne ,,svému" oboru. To mě však přivádí k otázce - proč nemají lidé chemii v oblibě?
Zastavte na ulici člověka a zeptejte se ho na několik otázek.
,,Kdo byl prvním československým prezidentem?"
,,Masaryk, myslím..."
,,Kde leží Japonsko?"
,,Asie, samozřejmě."
,,Vzorec kyseliny sírové?"
,,Milej pane, s tím na mě nechoďte - chemii jsem měl naposledy na základní škole a jsem rád, že jsem se jí tenkrát zbavil."
Otázkou stále zůstává ,,proč?" Proč lidé vědí alespoň základy z každého oboru, ale jakmile dojde na chemii, nevědí? Inu, lepší si pamatují kocovky oxidačních čísel, perlu češtinářské hrdosti, a ze vzorců vodu. Ale na jinou otázku z tohoto oboru odvěcují, že chemie ,,přeci není důležitá" a ,,kdo by se to učil?"
Přitom bez chemie by se celý svět zhroutil. Kdyby se nenašlo oněch pár nadšenců, pro něž není chemie jen další položka v seznamu ,,Nezajímá", Neil Armstrong by nepronesl památné ,,malý krok pro člověka, ale velký krok pro lidstvo" (vždyť rakety jsou na chemický pohon), z reklam by se na nás neculily hospodyňky s krabicí pracího prášku ,,Vyperto" (také produkt chemie). Chcete si zajet na dovolenou autem? Smůla, neboť i benzín se vyrábí z ropy chemickou cestou. Přepadla vás bolest hlavy? Lékarničku ani neotvírejte, tam najdete možná tak pavoučí rodinku. A tu plíseň na stěně taky neseškrábete nožem...
Kde vzniká nechuť k chemii? Částečně v jejím zobrazování, ne každý najde zalíbení ve vzorečcích, matematickém odvozování reakcí. Druhým důvodem, který má zřejmě větší váhu, je neschopnost učitele látku podat. Suchý výklad, žádná diskuse. Opravdu tohle někoho zaujme?
Dalším problémem chemie je, laicky řečeno, že není ,,vidět". Žáci jdou ze základní školy na strojařinu (auta, stroje, letadla), kadeřnice (různé patvary na hlavě), obchodní akademie (psaní na stroji, schopnost vést firmu). Manuálně zruční směřují na učňáky, studijní typy na gymnázia. A chemické průmyslovky zůstavají osiřelé. Koho by zajímaly nějaké ,,vodičky", o kterých vyprávěl ten ,,suchar"? Proto je potřeba výuku chemie oživit - zajímavý výklad, předvádění pokusů v laboratoři. Pak si možná chemie najde cestu do srdcí nejen oněch zapálených ,,šílenců".
.jpg)
.jpg)
