Volba správné volby

Dnes se zaměřím na volbu prezidenta, protože je to téma, které se objevuje minimálně každých 5 let v závislosti na sebejistotě našich hlavních parlamentních stran. Toto téma bývá veřejností často přetřásáno a každý z nás má na tuto věc fundované stanovisko. Jak je to ale doopravdy? Je to velice důležitá volba, ve které záleží na každém hlase. Připadá mi velice zvláštní, že přímá volba prezidenta byla součástí mnoha programů politických stran, ale stále ještě zavedena není. Je to totiž téma, na které veřejnost „slyší“, proto ji měly v programu politické strany, které volby většinou vyhrály. Již při minulé volbě prezidenta se říkalo, že je to poslední volba prezidenta, při které hlasuje pouze Parlament České republiky. Říkalo se téměř s jistotou, že ta příští volba bude přímá. Stále ale není… Strany, které přímou volbu preferovaly, o ní teď nechtějí ani slyšet. Proč? Možná si myslí, že když má jako vítězná strana převahu v parlamentu, chtějí, aby byl zvolen prezident takový, jakého chce právě ona sama.

Má ale smysl mít přímou volbu? Bojím se, že lidé, kteří se o to nezajímají, by mohli zvolit někoho, kdo se na funkci prezidenta nehodí a prezidenta by nevolili podle zkušeností, znalostí a programu, ale například pouze podle osobní sympatie, nebo vzhledu. Vše má své výhody a své nevýhody. Když volí prezidenta parlament, opozice podporuje kandidáta své strany a jde jim o to, aby měl budoucí prezident podobné cíle jako právě ta strana, která jej volí. A strana bude volit svého kandidáta i přesto, že má jiný kandidát lepší zkušenosti, nebo znalosti. Tento způsob volby prezidenta tedy také umožňuje zvolení někoho, kdo se pro prezidentský úřad nehodí, ale má za sebou silnou PR kampaň.

Jestliže by byla zavedena přímá volba, prezident bude mít větší a silnější mandát, který by byl tak silný, že by ho mohl parlament či senát jen obtížně zpochybnit. Dále by mu mohly být ústavou, skrze parlament a Senát posíleny pravomoci. Protože by byl prezident zvolen občany, znamenalo by to, že voliči podporují prezidentovy cíle a ten by si mohl rozhodovat samostatněji, a ne podle programu politické strany, která ho navrhla.

To mě přivádí na myšlenku o monarchii. Jestliže volba prezidenta není vyhovující, je tady možnost návratu monarchie. To by samozřejmě přivedlo spoustu problémů a sporů o tom, jaký rod by měl právo, kralovat České republice. I přesto, že jsou na to systémy, jak určovat rod, který by měl nárok na trůn Českého království, trvalo by příliš dlouho, než by se tyto záležitosti vyřešily. Kdyby se konečně vyřešily, musela by se upravit ústava, upravit státní znak, nebo vlajka. Zavést monarchii není tak jednoduché. Je mnoho věcí, které by se musely změnit. Podoba peněz, mapy, musely by se přejmenovávat instituce Odpadl by problém prezidentských voleb, protože v monarchii se trůn dědí. Samotné dědění trůnu mi přijde také velmi nespravedlivé. Není tam více kandidátů, jde jenom o to, narodit se v královské rodině a ve správném pořadí. Může se stát, že se v královské rodině narodí někdo, kdo nebude mít vůbec vztah k řízení a reprezentaci země. Může se stát, že ve vládnutí nebude někdo dobrý, a co s tím potom? Politik se dá sesadit, nebo odvolat, bohužel, člen královské rodiny ne. S tím by mohly být problémy. U nás by zajisté šlo o konstituční monarchii, kdy se královská rodina zúčastňuje ceremoniálů, má určité funkce v krizových situacích státu a plní určitou tradici. Jenomže u nás právě ty tradice chybí. Česká republika je založená na systému parlamentních stran s prezidentem v čele.

Tomáš Kabát
1.A
EDUCAnet - Soukromé gymnázium Ostrava, s.r.o.